










Hudební divadlo V Karlíně patřilo mezi ty významné kulturní památky, které byly postiženy záplavami v roce 2003 a jehož osud se zdál být více než pochybný. Tato tragédie však paradoxně položila základy k velkolepému návratu, který nemá na české kulturní scéně obdobu. Nové vedení divadla se nechtělo smířit s nepřízní osudu a uvedlo v život tento projekt a tím určilo další budoucnost divadla. Divadlo prošlo nejen náročnou rekonstrukcí, ale i dostavbou, která zvýšila prestiž celého divadla.
Impozantní interiér, jehož autorem je prof. Jiří Pelcl je mozaikou hry mezi materiálem a světlem a vytváří prostředí hodné kulturní památky tohoto charakteru. Scénograficky pojaté interiéry foyerů kontrastují s intimním prostředím barů či klubu herců. Klasické pojetí hlavního sálu kontrastuje s undergroundovým výrazem malé divadelní scény Karlínek a jejího „rezavého baru“. Velmi osobní prostředí zázemí herců a personálu stojí v opozici luxusní restaurace či kavárna. Technicistně pojaté interiéry vedení divadla kontrastují s klenbovými prostorami a dřevěnými reliéfy, které byly objeveny až při rekonstrukci.
Celý interiér je potom důmyslnou sekvencí otázek a odpovědí.Tak, jak tomu ostatně v divadle má být.